Na společné fotografii bohužel chybí několik lidí, kteří už odjeli nebo se v tu chvíli stále starali o organizaci závěrečného dne. Patří jim stejně velké poděkování jako všem, kteří na fotografii jsou. Bez jejich práce by tak krásné závody nemohly vzniknout.
Když jsem ve čtvrtek přijížděl do Přeštěnic, věděl jsem, že mě čeká náročný víkend. To, co se ale během následujících čtyř dnů odehrálo, předčilo moje očekávání. Od pátečního rána až do pondělního večera žil celý areál jezdeckým sportem a bylo vidět, že Přeštěnice mají mezi závody všestrannosti své pevné místo.
Program byl jasně daný. V pátek a v sobotu se soutěžící představili v drezurách, v neděli přišel na řadu parkur a vše vyvrcholilo v pondělí krosem, který definitivně rozhodl o pořadí jednotlivých soutěží. Právě kros opět ukázal, proč je všestrannost označována za královskou disciplínu. Prověřil odvahu jezdců, připravenost koní i práci celých realizačních týmů.
Letošní ročník se navíc zapíše do historie rekordním počtem startujících dvojic. Pro pořadatele to byla obrovská výzva, ale zároveň krásná odměna za měsíce příprav. Jsem rád, že jsem mohl být u toho a zachytit nejen sportovní výkony, ale i radost, napětí, soustředění a emoce, které k jezdeckému sportu neodmyslitelně patří.
Velké poděkování patří pořadatelům, rozhodčím, stavitelům tratí, veterinářům, dobrovolníkům, sponzorům i všem, kteří se během čtyř dnů starali o hladký průběh závodů. Bez jejich práce by podobná akce nikdy nemohla fungovat. Děkuji také jezdcům, trenérům, majitelům koní i divákům za skvělou atmosféru, která mě provázela po celý víkend.
Pod tímto článkem budu postupně přidávat odkazy na jednotlivé fotogalerie ze všech soutěžních dnů. Věřím, že si každý najde fotografie, ke kterým se bude rád vracet, ať už zachycují radost z vítězství, splněný cíl nebo prostě jen krásné chvíle strávené s koňmi.
Na závěr mi dovolte jednu omluvu. Během poslední soutěže parkuru mě bohužel zradil můj fotoaparát. Některé fotografie tak možná chybí nebo nejsou v takovém rozsahu, jak jste ode mě zvyklí. Mrzí mě to, ale technika si někdy sama řekne, že potřebuje vyměnit.
Říká se, že nic není věčné. A platí to nejen o lidech, ale i o fotoaparátech a objektivech. Roky poctivě slouží v dešti, vedru i prachu, až jednou přijde chvíle, kdy potřebují servis, opravu nebo si zaslouží odejít do fotografického důchodu. Přiznávám, že stejně jako moje technika už ani já nejsem nejmladší. Přesto mě každé závody znovu přesvědčí, že to všechno stojí za to. Dokud budu moci, budu stát u kolbišť, na překážkách i v cíli a zachycovat okamžiky, které už se nikdy nebudou opakovat.
Na úplný závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mě během závodů podporují. Děkuji každému úsměvu, zamávání, vyplazenému jazyku při focení i krátkému popovídání. Možná se to zdá jako maličkost, ale věřte mi, že po dlouhých hodinách na nohou takové okamžiky opravdu zahřejí u srdce a dodají energii pokračovat dál.
Stejně tak děkuji těm, kteří dobře vědí, co všechno se za každou fotografií skrývá. Občas se najde někdo, kdo mi přinese něco k pití, postará se, abych ten den nezůstal o hladu, nebo jen pronese pár povzbudivých slov. Taková gesta mají pro mě obrovskou hodnotu a nikdy je neberu jako samozřejmost.
Právě díky vám si z Přeštěnic neodvážím jen tisíce fotografií, ale především krásný pocit, že kolem sebe mám lidi, kterým na tom, co dělám, opravdu záleží.
Hrozně moc rád bych poděkoval každému z vás osobně. Jenže mám strach, že bych na někoho zapomněl, a to bych si nikdy neodpustil. Proto věřím, že každý z vás ví, že toto poděkování patří právě jemu.
Děkuji všem, kteří se u mě během závodů zastavili jen proto, aby prohodili pár slov. Těm, kteří se usmáli, zamávali, vyplázli na mě jazyk při focení, obejmuli mě nebo mi jen řekli: „Ahoj, jak se máš?“ Děkuji i těm, kteří mi přinesli něco dobrého k jídlu nebo pití. Možná se to někomu zdá jako maličkost, ale po dlouhém dni na nohou to člověku dodá sílu pokračovat dál.
A děkuji také všem, kteří mě podporují jakýmkoliv způsobem. Každého takového gesta si nesmírně vážím.
V těchto chvílích si uvědomuji, že na závodech nejsem jen fotograf s fotoaparátem na krku. Jsem součástí úžasné jezdecké komunity, kde si lidé umí pomáhat, povzbudit se a udělat radost i úplnou maličkostí. A právě proto se do Přeštěnic i na další závody vždycky tak rád vracím.
Z celého srdce vám děkuji. Bez vás by moje fotografie sice vznikaly dál, ale chybělo by jim to nejdůležitější – lidé, kteří jim dávají skutečný smysl. ❤️
Těším se na viděnou na dalších závodech.
odkaz na galerii:
drezura - 1 , dekorování, zákulisí: https://eu.zonerama.com/MarcelRunstuk/Album/15718275
drezura - 2 . zákulisí: https://eu.zonerama.com/MarcelRunstuk/Album/15728838
parkur, zákulisí: https://eu.zonerama.com/MarcelRunstuk/Album/15729501
kros, zákulisí: https://eu.zonerama.com/MarcelRunstuk/Album/15734158