Ještě před samotným představením se starosta obce opět vytáhl a ukázal, že pohostinnost ve Strašově není jen prázdné slovo. Na herecký soubor čekalo pohoštění, za které by se nemusela stydět ani pořádná svatební hostina. Voňavé řízky lákaly svou vůní už z dálky a nechyběly ani domácí svatební koláčky, které se doslova rozplývaly na jazyku. Herci tak mohli načerpat energii před večerním vystoupením a podle následných reakcí publika bylo vidět, že jim tato příprava rozhodně prospěla.
Pak už přišel čas na samotné představení a Strašov se začal otřásat smíchy. Herci rozpoutali na jevišti doslova smršť humoru, bláznivých situací a nečekaných zvratů. Smích se nesl areálem tak často, že místy téměř přehlušil samotné herce. V některých okamžicích se diváci doslova lámali v pase a potlesk střídal další a další výbuchy smíchu.
Představení navíc s pořádnou dávkou nadsázky konečně odhalilo jednu z největších záhad českých dějin – jak vlastně Jan Žižka přišel o oko. A jak to bylo doopravdy? To vám bohužel neprozradím. Pokud chcete tuto historickou záhadu rozluštit, budete si muset najít některé z dalších vystoupení Divadla Krvesaj a přesvědčit se na vlastní oči. Věřte mi, že to stojí za to.
Bohužel vám nemohu prozradit všechny detaily představení, protože právě překvapení je jeho nedílnou součástí a každé vystoupení je originál. Jednak bych kazil zážitek budoucím divákům a jednak bych si některé situace možná ani netroufl popsat. Jisté však je, že o smích nebyla nouze. Nejhlasitější salvy smíchu se ozývaly především z řad dámského publika. Řasenky kapitulovaly, líčení svádělo marný boj se slzami smíchu a kapesníčky mizely závratnou rychlostí. Některé divačky se smály tak upřímně, že sváděly těžký boj nejen o zachování důstojnosti, ale možná i o suchý textil. Zkrátka večer, kdy se smích šířil areálem rychleji než letní bouřka.
Večer měl i svou dojemnou stránku. Autor a režisér představení, Václav Upír Krejčí, se musel ze zdravotních důvodů omluvit. Ve svém vzkazu divákům přiznal, že ho velmi mrzí, že se poprvé v historii Divadla Krvesaj nemůže zúčastnit vlastního vystoupení, a že měl při této myšlence až slzy v očích. Publikum jeho slova přijalo s pochopením a potleskem. I já bych mu touto cestou rád popřál brzké uzdravení a co nejrychlejší návrat mezi diváky i na jeviště, protože bylo vidět, jak moc všem chyběl.
Po skončení představení vystoupil starosta obce, který poděkoval celému souboru za nezapomenutelný kulturní zážitek. Herečky převzaly květiny, herci dostali pivní sety a všichni společně sklidili zasloužené ovace. Starosta zároveň pozval celý soubor do Strašova i v příštím roce, což publikum přijalo s nadšením.
Pokud bylo cílem pobavit diváky, pak byl splněn na dvě stě procent. Strašov zažil večer plný humoru, dobré nálady a bláznivých situací, na který budou návštěvníci ještě dlouho vzpomínat. A jestli se příští rok soubor opravdu vrátí, jedno je jisté už teď – bude opět plno, smích bude slyšet široko daleko a řasenky dostanou další těžkou zkoušku.