Jsou noci, které nejsou jen obyčejné. Noci, kdy se člověk na chvíli zastaví, zvedne hlavu a má pocit, že se svět zpomalil. Filipojakubská noc je přesně taková.
Kdysi lidé věřili, že právě z 30. dubna na 1. května mají čarodějnice pré. Že se po krajině potulují síly, které není radno podceňovat. A tak se zapalovaly ohně – vysoké, jasné, praskající. Nejen jako ochrana, ale i jako symbol. Očisty. Nového začátku.
Dnes už čarodějnice hledáme spíš mezi dětmi v kostýmech než na kopcích. Ale něco z té magie zůstalo.
Možná si dnes pod čarodějnicemi představíme spíš úsměvy a hry, ale dříve měly tyto noci úplně jiný rozměr. V kraji kolem Jaroměře se tradovalo, že právě na křižovatkách – těch tichých, opuštěných místech – se během této noci scházely čarodějnice k tajemným rejům.
Příběh „O čarodějnicích na křižovatce“ od Věry Sílové vypráví o podivných setkáních, nevysvětlitelných úkazech a o tom, že ne každé místo bylo radno v tuto noc navštívit. Lidé se těmto místům raději vyhýbali a o to více o nich vyprávěli.
A kdo ví… možná na těch starých příbězích bylo víc pravdy, než si dnes připouštíme.
Pak si určitě pořiď knihu Báje a pověsti z jaroměřska od Věry Sílové, kde najdeš nejen tento příběh, ale i další tajemná vyprávění z našeho kraje.
V Jaroměř se i letos tahle noc nesla v duchu tradice – a také fantazie. Na Trojúhelník se odehrála Kouzelnická čarolympiáda s Harryho kamarády, která přilákala malé i velké.
Děti se s vervou pouštěly do „kouzelnických zkoušek“, létaly (alespoň obrazně) na košťatech a s naprostou vážností plnily úkoly, které by jim leckterý dospělý mohl tiše závidět.
A upřímně – některé výkony by snesly i přijetí na kouzelnickou školu bez přijímaček.
Pak přišel okamžik, kdy už šlo o víc než o hry.
Zapálení vatry.
Plameny se pomalu rozeběhly po připravené hranici, až se během chvíle rozhořely naplno. Lidé se instinktivně stáhli o krok zpět, ale pohledem zůstali. Oheň má totiž jednu zvláštní vlastnost – dokáže přitáhnout pozornost tak, že na chvíli zapomeneme na všechno ostatní.
A přesně to se stalo i tady.
Ticho střídal smích, praskání dřeva doplňovalo večerní atmosféru a někde mezi tím vším se odehrávaly ty malé, nenápadné momenty, které se nedají naplánovat.
Jakmile se setmělo, přišla ta klidnější část večera. Žádný spěch, žádné velké show. Jen lidé, kteří spolu mluví, děti, které ještě nechtějí domů, a noc, která tomu všemu dává zvláštní kulisu.
Možná právě v tom je kouzlo téhle tradice. Není okázalá. Není složitá. A přesto funguje.
Filipojakubská noc v Jaroměři znovu ukázala, že některé věci není potřeba měnit. Stačí je jen udržovat při životě.
Oheň, lidé, společný čas.
A možná i trocha té staré magie, která se nikdy úplně nevytratila.
Když plameny pomalu slábnou a večer se chýlí ke konci, zůstává po nich víc než jen popel.
Zůstává pocit, že tohle mělo smysl.
A že příště přijdeme zase.
Odkaz na galerii: https://eu.zonerama.com/MarcelRunstuk/Album/15202460
A pokud máš chuť na další zážitek – tentokrát trochu jiného druhu – tady je tip:
V Jaroměř se 17. května 2026 od 9:00 do 16:00 koná Den otevřených stanic na hasičské stanici (Na Valech 170).
Těšit se můžeš na:
• ukázky zásahové techniky
• dynamické ukázky (10:00 a 14:00)
• doprovodný program pro děti
• možnost nahlédnout tam, kam se běžně nedostaneš
Akce proběhne ve spolupráci s hasiči a SDH Jaroměř a je ideální pro všechny, které láká svět, kde jde o čas, odvahu a sehranost.