Měl jsem tu čest vyzpovídat Markétu Davidovou – a nebylo to jen setkání s vrcholovou sportovkyní, ale především s člověkem, který má blízko k tomu, co je nám „koňákům“ tak vlastní.
Ne všechno v životě se dá změřit na vteřiny. Ne všechno se zapisuje do výsledkových listin. Jsou chvíle, které se prostě jen prožívají. A přesně takový je svět koní.
Svět, kde nejde o to být nejrychlejší, ale být v souladu. Kde kůň není nástroj, ale partner. A kde každé zaváhání, každý nádech i nepatrný pohyb vytváří řeč, kterou pochopí jen ten, kdo ji někdy skutečně zažil.
Koně člověka naučí víc než jakýkoliv sport. Naučí ho trpělivosti. Pokoře. A také tomu, že důvěra se nedá vynutit – ta se musí zasloužit.
A právě proto mají tak zvláštní kouzlo.
Kdo někdy stál vedle koně a položil mu ruku na krk, ví, o čem je řeč. Ten klid. To ticho. Ten pocit, že na chvíli nic jiného neexistuje. Jen ty a on.
Možná i proto si koně nacházejí cestu k lidem, kteří celý život bojují, závodí a překonávají sami sebe. Protože právě oni nejlépe vědí, jak důležité je někdy zpomalit.
A věřte, že my „koňáci“ držíme při sobě. Ať už jde o závody, nebo o životní chvíle, které nejsou úplně jednoduché. Víme, že nejsme z cukru. Že bolest někdy patří k cestě. Ale taky víme, že když něco miluješ, tak to nikdy nevzdáš.
A koně? Ti to poznají jako první.
I kdyby letos nakonec nevyšla účast na všestrannosti v Liberci, jedno je jisté – ke koním se člověk nevrací kvůli výsledkům. Vrací se k nim proto, že tam patří.
A tak pevně věřím, že se tam Markéta alespoň přijede podívat. Ne jako závodník. Ale jako někdo, kdo ví, že láska ke koním se nedá odložit.
Ta musí být v srdci.
Jaký je váš vztah ke koním a kdy jste se k nim poprvé dostala?
Ke koním jsem se dostala na základní škole, kde mě k nim vzala kamarádka, která tam chodila, a už jsem u nich zůstala. Začínala jsem na malé farmě Vyšehrad s huculama, takže lepší školitele jsem si nemohla přát :D
Co pro vás znamená být v sedle – je to spíš klid, nebo adrenalin?
Já myslím, že oboje. Vyjížďky jsou pro mě naštěstí spíš klid a relax a skokové tréninky do toho vnáší trošku adrenalinu. Čím jsem starší, tím míň se pouštím do nějakých zběsilých nápadů.
Jak často se dnes ke koním dostanete vedle biatlonu?
Vlastně každou volnou chvilku. Když jsem doma, jsem tam skoro každý den. Ale samozřejmě pokud jsem někde na soustředění, tak se tam občas i několik týdnů nedostanu.
Máte svého oblíbeného koně, na kterého ráda vzpomínáte?
Rozhodně to je huculská kobyla Selly, která mě provází už 17 let a letos oslavila 31 narozeniny. Je to klasická paličatá huculka, ale tolik mě toho naučila a myslím, že jsme za ty roky i parťačky, protože v ohradě za mnou na zavolání vždycky přijde :) A pak je to můj největší jezdecký učitel Wigo, obrovský rezavý valach, díky kterému jsem vstoupila do jezdeckého světa oficiálně a máme za sebou i pár povedených závodů. A v poslední řadě je to můj kůň Dori, kterého budu letos vlastnit třetím rokem. Začátek s ním byl trošku divoký, ale teď je z něj největší a nejlepší parťák, jakého jsem si mohla přát.
Čím vás koně stále dokážou překvapovat?
Tím, jaké jsou to osobnosti a každý jiný. Myslím, že každý, kterého jsem potkala, mi ukázal nové věci.
Loni jste se byla podívat na závody v Liberci – co vás tam nejvíc zaujalo?
Zaujalo mě využití areálu. Znám ho ze závodů v běžeckém lyžování a moc se mi líbilo, že našel i takové využití.
Jak na vás působila atmosféra těch závodů?
Byla taková domácká, milá, ale zároveň si myslím, že byly závody moc hezky zorganizované.
Bylo něco, co vás jako sportovce překvapilo?
Asi ani ne :)
Vnímala jste ty závody spíš jako sport, nebo jako zážitek pro diváky?
Já myslím, že oboje. Myslím, že jezdci to určitě vnímali jako sport a pro nás diváky to byl zážitek.
Řekla jste si tehdy, že byste si to někdy chtěla zkusit?
Rozhodně bych ráda. Vyzkoušet si cross, potažmo všestrannost, mě láká moc.
Uvažujete o tom, že byste si v Liberci někdy zazávodila?
Když by se sešly okolnosti a podmínky, tak třeba i jo :)
Co by pro vás bylo na takovém startu nejtěžší?
Tyjo, to nevím, ale nervózní jsem pokaždé, ať jde o závod biatlonový nebo koňský.
Máte už představu, s jakým koněm byste případně jela?
V úvahu připadá jen můj :D
Jak byste se na takový závod chtěla připravit?
Rozhodně bych chtěla vyzkoušet různé strašáky a skoky, aby se ničeho nebál. To by bylo asi hodně důležité pro mě.
Pomáhá vám něco z biatlonu i při ježdění?
Myslím, že mám díky biatlonu dobrou fyzičku, což určitě pomáhá, ale jinak si myslím, že jsou to dva dost odlišné sporty.
Jak důležitá je podle vás důvěra mezi jezdcem a koněm?
Myslím, že nejdůležitější. Snažím se na tom se svým koněm pracovat i ze země, abychom si věřili navzájem.
Co podle vás dělá dobrou jezdeckou dvojici?
Určitě důvěra, respekt a sehranost.
Máte raději klidnou práci s koněm, nebo akčnější ježdění?
Mám ráda oboje, líbí se mi, že to právě může být oboje a vlastně se hezky doplňuje.
Máte nějakou vtipnou nebo nezapomenutelnou historku s koňmi?
Fuu, to asi nemám.
Co by pro vás osobně znamenalo závodit právě v Liberci?
Určitě to, že to je blízko, takže žádné velké brzké vstávání :D A taky asi zážitek, protože jsem byla zvyklá tam každý rok závodit v běžeckém lyžování :)
Na závěr mi dovol jedno osobní poděkování.
Děkuji Markétě za milý a upřímný rozhovor. Za čas, který věnovala nejen otázkám, ale i obyčejnému lidskému povídání.
A především za to, že i ve světě velkého sportu zůstává sama sebou – s pokorou, klidem a láskou ke koním.
Protože přesně to jsou hodnoty, které mají skutečnou váhu.